Češi si pochvalují zlaté české ručičky, ale zapomněli, že moderní doba už dávné nechce ručičky, ale technologie. A těm se ty ručičky fakt brání.
Titulek je útržkem od předsedy vrchního soudu v Praze. Vyjadřoval se ke stavu soudnictví, ale ten přístup je všeobecný. V případě vrchního soudu si stěžoval primárně na nedostatek financí, ale problém není (jen) ve financích. Je obecných českým přístupem k mnoha problémům a úkolům, které lidé řeší na všech úrovních řízení.
Zlaté české ručičky se staly pojmem, který ale pravděpodobně oceňují jenom jejich nositelé – Češi. Pro ostatní národy jsou těžko pochopitelné a jejich důsledky často neakceptovtelné.
Pár příkladů z branže kvalitáře:
Školení nepotřebujeme, protože zdržuje (není čas brousit pilu) nebo je drahé
Kdybychom měli normu dodržovat, tak neděláme nic jiného, Automatizace dodržování normy nepotřebujeme, neděláme toho tolik, aby se vyplatila. Že si tato dvě tvrzení jednoho šéfa protiřečí? Ale kdepak, zakryjeme věci plachtou – on auditor pod plachu koukat nebude. Ostatně, pokud přijede český auditor, bude to asi pravda. Český auditor ví, že když bude koukat pod plachtu, pozve si firma jiného, který se koukat nebude. A bude po kšeftu.
Pocit, že jsme malí na automatizace, nebo malí na to, aby nám nástroje a automatizace pomáhala dělat věci pořádně, je klíčem k tomu, proč ekonomika Česka neroste, v Evropě se propadáme a v podstatně nemáme nezaměstnanost. Jednoduše si myslíme, že zlaté ručičky jsou to nejlepší, problémy nepojmenujeme a tváříme se, že na pořádné řešení není vhodná doba.
Nebýt toho, že to slýchám od vedoucích ve firmách napřič ekonomikou, bylo by to úsměvné. Bohužel ale není. Místo, abychom investovali do systémů, které práci ušetří, pomohou ji dělat pořádně s menšími nároky na detailní znalosti postupů, pozornost manuální práci, raději si stěžujeme, že nemáme lidi.
Je to trochu začarovaný kruh. Od manažerů slyším, že automatizaci systému řízení nechtějí, protože si jejich lidé nebudou na nic nového zvykat. Pracovníci si na nic skutečně zvykat nechtějí, navíc kritizují vlastní firmu, že se tam nic nemění, je to zastaralé a neposuvá se to. Tečku tomu dodají manažeři kvality, kteří obhajují 20 a více let staré metody, které zavedli, když se ve velkém prosazoval ISO 9001 standard. Leckde od té doby nezměnili ani formuláře, natož kvalitu nebo systém řízení. AyMINE, který dokáže ušetřit naprostou většinu rutinní dokumentace a nechat lidem čas, aby se skutečně věnovali kvalitní práci, tak stále ještě většinou suplují zlaté české ruce. Pomalé, unavené, doplněné pocitem, že bychom měli dělat víc.
Asi tento stát skutečně čeká na generační obnovu. Doufejme, že nová generace nebuje sešlapané boty a naučí se brousit technologickou pilu