O možnosti e-learningu jsem se zajímal odedávna a vždy mě zajímalo, v čem může být lepší, než klasická výuka.
Možnosti e-learningu jsou samozřejmě široké, ale s rostoucími zkušenostmi s různými typy lidí vidím více i do jejich omezení. Proto jimi začněme:
Omezení e-learningu
Prvním důležitým tématem úvah je oblast, co se e-Learning snaží naučit. Pro řadu oblastí je nevhodný, protože vyžadují osobní zkušenost a práci tváří tvář:
- Rukodělné dovednosti na profesionální úrovni. Např. zmiňované sváření, ale i mnoho dalších od tesaře po chirurga.
- Sociální dovednosti. Ani sebelépe natočené video s ukázkami chování vám neposkytne zpětnou vazbu na vaše vlastní pokusy, takže vždy skončíte možná s perfektním kurzem, ale bez možnosti nechat si ověřit, jestli sami zvládáte dobře. Do této skupiny patří mnoho dovedností od vyjednávání a vedení lidí až po faráře a psychologa. Lektora nevyjímaje.
- Výuka lidí s určitým omezením, např. schopností soustředit se nebo číst. Nemusí jít nutně o lidi na okraji vzdělávacích schopností, ale prostě takové, kteří látku pochopí vysvětlenou a doplněnou potřebnou interakcí, ale u displeje jsou ztraceni. Překvapivě, takových není málo ani mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi.
Motivace ke vzdělávání
Motivace. Základním a zcela nezbytným předpokladem úspěchu vzdělávání, je motivace účastníka. Pokud ji nemá účastník živého kurzu, lektor ji může vzbudit nebo alespoň adekvátně reagovat na její absenci (špatná známka v případě školní výuky, součinnost s vedoucím z pracoviště v případě kurzu pro dospělé). U eLearningu nemá kdo reagovat. I když to možná brzy snadno odhalí nějaká heuristika nebo rovnou umělá inteligence vyhodnocující chování účastníka, stejně s tím nic moc nenadělá. Motivace vypadá banálně, ale nejenom v případě povinné školení docházky, ale i u vzdělávání pro dospělé jde o klíčovou záležitost. I dospělí z firem se nezřídka účastní vzdělávání bez zájmu a motivace:
- Poslal je šéf a neřešil, jestli chtějí nebo ne
- Nemají na kurz čas a vědí, že stejně si musí svou práci udělat, takže se fakticky vzdělávají ve svém volném čase
- Jde o povinnost, která je nezajímá. V lepším případě proto, že obsah znají (velmi časté např. v případě povinného doplňování „učitelského minima“ lidmi, kteří léta sami učí)
- Kurz si vybrali sami, ale jen proto, že je menší nudou, než vlastní práce
- Kurz chtějí absolvovat, protože chtějí nebo potřebují vyplnit kolonku v životopise, ale jinak je téma nezajímá
Ti všichni, a asi i leckteří další, si eLearning projdou nejrychlejším možným způsobem a pravděpodobně si z něj nic neodnesou.
Různý přístup ke vzdělávání
Jak už jsem zmínil výše, a mnozí psychologové nejenom studují, ale i na to upozorňují, lidé se učí různými způsoby a každý by potřeboval trochu jiný přístup. Pokud pomineme výše probrané případy, kdy je e-Learning v principu nevhodný, jsou další rozdíly, kdy určitá forma e-Learningu je pro někoho vhodná a pro jiného ne. Základními formami, které zkouším a vyhodnocuji, jsou:
- Text ala učebnice. Můžete si materiál nastudovat, oproti knize máte možnost komunikovat s dalšími účastníky kurzu (pokud jsou) nebo s lektorem. Máte tak možnost si vyjasnit otázky. Doplňující testy vám mohou dát lepší zpětnou vazbu, než otázky v knize.
- Prezentace doplněná povídáním. Výhodou takového materiálu je, že dává podobný zážitek, jako živý kurz, ale to, co byste jinak poslouchali, si můžete přečíst nebo poslechnout. I samotná prezentace by měla být udělána specificky pro e-learning, protože na školení nebývá prezentace hlavním zdrojem informací (tím je přednášející), ale ilustrativním doplněním. V e-learningu je tomu naopak. (Samozřejmě nepředpokládám prezentace plné textů, nejlépe vykopírovaných z nějaké knihy. Žel, i takových je stále hodně!)
- Video s přednášejícím nebo bez něj, ale plně simulující živou přednášku. Dobře se na to dívá, je to živější, ale zase se k myšlenkám skoro nedá vrátit a pracovat s nimi.
Jak už jsem předeslal, různým účastníkům eLearningů vyhovují různé formy. A protože e-Learning většinou staví na nějaké formě, je nemalá pravděpodobnost, že tak třetina účastníků nedostane to, co čekala. Nebo to, co by jim sedlo. U živých kurzů je samozřejmě takové riziko také, ale menší, protože při přednášení mohu dynamicky reagovat na to, jak se účastníci chovají. A vždy mají přednes i text.
Výhody e-learningu
Výhody e-learningu zdůrazňuje každý, kdo jej nabízí, takže jsou vesměs velmi dobře známé:
- Můžete se vzdělávat kdykoli a kdekoli
- Nemusíte nikam cestovat
- Můžete se k látce vracet (s videem trochu komplikované, pokud není dobře „tagované“, ale v principu to jde také)
- Můžete postupovat rychlostí, jaká vám vyhovuje
Pak je pár výhod, které pochopíte až nad dobře připraveným kurzem:
- Můžete mít hodně doplňkového a snadno dostupného studijního materiálu
- Můžete si přizpůsobit obsah svým potřebám tím, že některé oblasti prostudujete do hloubky, jiné jenom letmo nebo je úplně přeskočíte
- Kurz může nabídnout i různé formy vzdělávání (video, audio, text)
- Kurz se nemusí v obsahu tolik omezovat časem
- e-Learning poskytuje zpětnou vazbu lepší než kurz s více účastníky
- e-Learning poskytuje větší míru soukromí, takže se můžete zeptat i na věci, na které byste se v kolektivu nezeptali, typicky proto, že byste se styděli za (domněle trapnou) neznalost. Díky tomu se e-Learning může blížit i mentoringu
e-Learning jako vzdělávací program
Zajímavým tématem, které navazuje na úvahu o Vzdělávání obecně, je propojení e-learningu s cíli vzdělávacích programů. Z odkazované stránky je zřejmé, že je tato otázka pro mě důležitá, protože vzdělávací programy jsou nosnou částí mé školící praxe. I když jednotlivé kurzy jsou zajímavé, teprve uceleným vzděláním může dojít k opravdovému zlepšení práce.
Jako příklad je možné uvést téma procesního modelování: Je možné se naučit jazyk BPMN nebo třeba modelovat procesy pomocí ArchiMate, ale teprve když se naučíte i principy efektivních procesů, odhalování nedostatků a základy enterprise architektury, může vaše procesní modelování být kvalitní. Nestačí umět jazyk (BPMN) je potřeba umět mluvit (tvořit a zlepšovat procesy).
Oproti vzdělávacímu programu, který je mířen na skupinu, e-learning je v podstatě vždy směřován na jednotlivce. A tady nastane problém, jak může uplatnit poznatky, které míří na způsob práce, když je jediným, kdo nové myšlenky propaguje. Jde to špatně a většina lidí, se kterými jsem kdy pracoval, viděla své možnosti více než omezené. Aby pro ně byly kurzy byly skutečně efektivní, musí proto mířit více na osobní schopnosti, které může jednotlivý účastník lépe rozvíjet. e-Learning je tak zaměřen nutně více na schopnosti a osobní dovednosti, než celkovou organizaci práce. I tak je pro vzdělávací program důležitá komplexnost, aby určitou oblast probírala z různých témat.
e-Learning jako součást mentoringu
O mentoringu trošku píšu samostatně. S e-learningovými kurzy se výborně doplňuje a praxe z mentoringu v podstatě stála za prvními vytvořenými kurzy, tehdy ještě postavenými na komentovaných prezentacích v PowerPointu. Diskuze o práci bylo třeba doplnit znalostmi, ale dělat živý kurz pro jednoho účastníka, to není nic lákavého ani pro jednu stranu. Zkuste sedět sám s lektorem v přednáškové místnosti! (V praxi jsem to nikdy nezkusil, stačila mi zkušenost z vysoké školy, kde jsme na přednášce byli dva studenti.)
Co dovedu a nabízím
Postupně vytvářím e-Learningové vzdělávací programy na základě programů, které mám pro týmy. Jak už jsem předestřel, rozhodně nejde o „překlopení“ přednášek do LMS. Chápu, že e-Learning musí mít trochu jiné cíle. Kurzy v e-learningu jsou komplexnější, počítám s tím, že si v nich účastník může trochu vybrat, co je pro něj důležité.
Není mým cílem zde aktuálně udržovat seznam kurzů, ale můžete se zeptat. Každopádně směřuji k tomu, aby e-Learning pokrýval to oblasti, kterým rozumím a školím: